#staymalákráva

5. listopadu 2015 v 21:28 |  My life...
Čumím tu na ně. Na své staré dobré známé. A přemáhám sama sebe. Ne, prostě si ho nevezmeš. Ibalginy, jedno zlo z mých mnoha. Začne to jedním a už mě nic nezastaví. Nesmím. A tak tu jen bulím, jak idiot, ačkoli jsem si slíbila, že tentokrát na slzy nedojde. Další věc, ve které jsem se sekla. Ono nemělo dojít ani na city. Možná, kdyby mi to aspoň došlo včas. Jsem možná tak všem pro smích. Samé hihihi, ale mě do smíchu není. Nemůžu, nemám už sílu. Když se nemusím učit, tak je jednou z mých mála myšlenek. A když spím.. Každé ráno se probouzím s dusivou tíhou svých vlastních myšlenek, nesplněných přání a neexistujících situací. A stejně neudělám nic. Zahodila jsem pro tohle štěstí, které jsem měla. Štěstí, které způsobilo, že jsem sem ani nepotřebovala psát. Možná jsem díky dosaženému štěstí přestala věřit.. A tohle je můj trest. Osud mi přidělil pozdní rozhodnutí. Doufám, že jednou přijde nějaké, za které budu i šťastná.
 

I will regret doing this but does it really matter?

13. srpna 2015 v 15:54 |  My life...
Happiness doesnt mean you have all you want. It means you are okay without these things.
Mám se fajn. Trávím čas s lidmi, kteří se o mě zajímají a je mi s nimi fajn. Jsem šťastná, ale to neznamená, že mi něco nechybí. Napadá mě tolik věcí, co bych chtěla mít a nemohu. I lidí. Je jich tolik, a všichni jsou tak daleko, ať už obrazně řečeno, nebo doopravdy.

Kinda bipolar

7. srpna 2015 v 16:38 |  My life...
Znáte takové ty dny, kdy jste v jednu chvíli naprosto šťastní, děláte věci, které vás naplňují, ale za pár minut vám vše přijde naprosto k ničemu a nejradši byste někde umřeli? No, přesně v tomhle teď jedu, nic moc. Dopoledne bylo super, koukala jsem na seriály, psala všema deseti, zašla nakoupit, odpo odešla na sbor, sbor taky super. Ale teď jsem doma a všechno je na nic.
 


Party, party, party

2. srpna 2015 v 20:42 |  My life...
Já jsem si tak naivně myslela, že svůj výlet do Berlína brzo dospím a vše bude v pohodě. No, největší omyl tohoto století. Ve čvtrtek jsem si dala přes 30 kiláčků na kole, sice pohoda, ale spánek to nenahradí. Jako bylo to fajn, to nepopírám. Miluju sport a taak. Jeli jsme s Domčou a bylo to fajn. Jen teda spousta lidí nechápe to, že se bavím se svým ex, ale tak to je už jejich problém, že?

Lets leave, lets live :)

31. července 2015 v 16:14 |  My life...
Občas člověk musí někam vypadnout, aby zahnal ty pochmurné myšlenky, blbou náladu a nechuť k životu. A přesně to jsem udělala. Sbalila batoh, vzala peníze a v pondělí večer sedla na autobus směr Berlín. No, vlastně jsem ještě předtím jela vlakem. Nemělo to chybu. Proflákáte večer v Praze na Florenci čekáním a přemýšlením nad tím, před čím asi utíkají lidé kolem vás. Přes noc se v autobuse samozřejmě vůbec nevyspíte a ve 4 ráno jste na místě.

Kam dál