Skončili jsme, jasná zpráva.. :)

7. prosince 2012 v 18:47 |  My life...
Jo, tak přesně tahle písnička mi teď pořád zní v uších.. :) Jsem šťastná a zároveň se mi chce neštěstím brečet.. Ale vezmeme to popořadě.

Nějak jsem sem ještě nenapsala svůj ''Gymplácký příběh''.
Řekněme, že to začalo hned na našem seznamováku. Hned jak jsem ho viděla, zamilovala jsem se. Dalo by se říct láska na první pohled. Rozumněli jsme si, pořád jsme se spolu bavili.
Začal školní rok. Sednul si do lavice přímo přede mě, ale nemluvili jsme spolu. Vždy když jsem ale přišla domu, hned mi napsal. Pokračovalo to tak, že jsme spolu začali mluvit i ve škole, občas jsem měla doprovod domů a dlouho jsme kecali u nás před barákem.
Potom se začal celým prvákem výřit drb, že já chci jeho a on chce mě. Nevěřila jsem tomu, ale přála jsem si, aby to pravda byla. Rozumněli jsme si čím dál víc, trávili jsme spolu čím dál víc času. Ale stále tu byla ona. Jeho bejvalka, která se kolem něj pořád motá. Přitom to ona se rozešla s nim, kvuli jinýmu.
Po třech měsících už mě to přestalo bavit, a rozhodla jsem se mu říct pravdu. Pozvala jsem ho na hokej, a on místo, aby šel s klukama, se kterýma byl domluvený, šel raději se mnou. Ten týden jsem na něj počkala před ZUŠkou. Řekla jsem mu to. A on mi řekl, že šance je, ale ať tomu dám čas. Nebylo to, to co jsem chtěla slyšet, protože já jsem chtěla slyšet buď ANO nebo NE, ale byla jsem o něco veselejší.
To mě přešlo, když jsem v pondělí ve škole zjistila, že se mnou nemluví. Od té doby se mnou nemluví a ještě víc času tráví s ní, z čehož je dost špatnej i její kluk. Ve středu jsem se sebrala, a jako každý týden se vídáme před sborem, šla jsem tam i tentokrát. Zeptala jsem se ho, jestli se mnou mluví. On, že jo, že nemá důvod se mnou nemluvit, a pak se omluvil, že musí jít. Ale nebylo to jako dřív: Jdeš se mnou? :) Bylo to: Čau.
Byla jsem z toho hrozně špatná, a tak jsem se rozhodla, že si zlepším náladu tím, že pujdu s holkama na náměstí na rozsvícení stromečku. S holkama mě to ale moc dlouho nebavilo, a připojila jsem se ke svojí bejvalé spolužačce. Ta ale brzo musela domů, tak jsem se rozhodla, že tam zkusím najít svou nejlepší kamarádku. Místo na ní jsem ale narazila na ty dva. Opravdu potěší. Zavolala jsem jí a našly jsme se. Potom jsme potkaly kluky a nakonec jsem tam skončila já v partě šesti kluků. Bylo to fajn, fakt mi pomohli, a já se rozhodla na něj vykašlat.
Myslela jsem si, že to zvládám, ale asi ne úplně. Mám ho ráda. Hodně. A strašně mě mrzí, že jsem o něj přišla i jako o kamaráda. Ale jemu to tak vyhovuje. On je šťastný. A to je pro mě teď priorita. Dokud bude on šťastný, já se nemám důvod stresovat. Jen mám pocit, že když si s ním ona takhle hraje, tak šťastný být nemůže. Ale je to jeho věc.

Jinak se vlastně nestalo nic zvláštního. Jen jsem se konečně usmířila s Míšou a zítra máme se sborem koncert :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama