Listopad 2013

Don't understand this situacion..

30. listopadu 2013 v 17:00 My life...
Takové to, když si jentak brouzdáte po netu a najednou narazíte na nový blog své kamarádky:D

Jinak ve čtvrtek prostě škola. Nic zajímavého, jen jsem se prostě učila all day němčinu a pak zjistila, že jí píšem až v pátek, a v pátek na to učitel nějak zapomněl:D Škoda, mohla to být jednička, protože ta látka byla vážně lehká. Pak jsem tam byla až do 4, jako každý čtvrtek. Ono prostě učitel chce dělat nějakou akademii, ale to asi prostě nejde. Když písničku vidíte poprvé v životě, je jazykem, který vůbec neznáte a máte ji někde zpívat? Jsem v tomhle oboru zvyklá na mnohé, ale tohle se mi ještě nestalo. To bude trapas.

Zumba není vždy zumbou

27. listopadu 2013 v 19:17 My life...
Znáte ten pocit, kdy máte něco připraveno k tomu to udělat, přímo vedle sebe, ale stejně na to ani nesáhnete a jen sedíte? Hah, právě to zažívám, asi bych měla žehlit, když to už od neděle slibuju. Ale aspoň uklizeno už mám, dobře já.
Tak, v pondělí asi nic zvláštního. Dvě hodiny matiky, informatiky a hodina fyziky, ájina odpadla. Potom s Domčou se učit zemák, na němčinu, domů. Stejně jsem tu nic neudělala, že?

Hunger games

24. listopadu 2013 v 20:03
Tak jak to říct, řekněme, že tenhle článek chci napsat už asi od středy. Ale buď se mi nechtělo zapínat ntb, nebo se mi prostě nechtělo psát no.
V úterý nám prostě odpadlo zsv, tak jsem prostě nešla na konverzaci. Asi pořád netuším, jak to omluvím, ale tak co no :D Pak teda s Domčou ven. Ve středu do školy a po škole s Domčou, pak na sbor a pak home, mi nějak nebylo dobře. Takže jsem aspoň uklidila a vyžehlila. Ve čtvrtek mi odpadlo doučko, tak jsem byla doučovat aspoň Domču. Ale ten neplatí, takže je ze mě stále stejná socka :D

Never forget, who you are happy with:)

18. listopadu 2013 v 22:03 My life...
Ták, v sobotu ráno směr Praha. Byla jsem totálně unavená, vstávala jsem v 6, v 8 mi jel bus. Celou cestu jsem prospala. Pak metrem na Palmovku a tam strávit 5 hodin na kurzu. Pak za příbuznýma na druhý konec Prahy. Oni mě chtěli určitě vykrmit, do mě pořád něco cpali. Ale hrozně ráda jsem je zas viděla. Škoda, že Verče zrovna vyšly směny na víkend a Bětka se ještě nevrátila z Ameriky. Takže jsem nějak jen kecala s nima, pak byla na fb a šla spát.

Lets dance :D

16. listopadu 2013 v 0:12 My life...
Roztomilý pohled a psí oči,
Skoro se mi z toho hlava točí.
Nemluvím s ním, tak chci to,
Ale zas je mi líto,
Žes o kamarádství nestál,
Stačí, aby ses zeptal,
Co se stalo mezi námi,
Pro tebe je to neznámý,
I tak tě to nezajímá,
Ono to tak asi být má.
Nemusels mi aspoň lhát,
Tvrdit mi, že máš mě rád...

What should I do?

13. listopadu 2013 v 20:29 My life...
Joo, je to těžké. Jsem Zen, takže před ostatními nedávám nic najevo. Jsem v duševní rovnováze, nezúčastěná, napomáhá tomu dost i moje sportovní aktivita, ale i přesto. Jak už jsem včera psala, prostě mám Mikyho ráda no. A co s tím, je to blb, ani si neuvědomuje, že mi ublížil, já už si nechci nechat ubližovat, ale co mám dělat? Je to něco jako srdce vs. mozek. Srdce mi říká, že je to hodný kluk, že mi rozumí, umí mě podpořit, že ho mám ráda. Že ten jeho kukuč, který mě dnes pronásledoval škemrá o to, abych se s ním bavila, že neví, co udělal. Jenže mozek právě vidí problém v tom, že neví, co udělal. Mozek vidí to, že pro něj nejsem ani kamarádka. Že mi ubližuje tím, co říká, jak se chová. Mozek si uvědomuje, že mi bude líp bez něj, ale srdce zas ví, že mi ten klučina bude chybět. Jenže mozek chce chránit mé naivní srdce, které by se mohlo prostě po dalším ublížení klidně rozpadnout. Snaží se se mnou mluvit, sleduje mě pohledem, píše mi. Ale já mu prostě neodpovím, protože vím, že by se tím zbortila celá moje snaha s ním nemluvit, že bych to dál nedokázala. Ale proč se tak zajímá, když jsem jen náhodná kolemjdoucí. Vždyť mu na mně přece nezáleží, je snad tohle jedna z jeho dalších her, hm?

S nožem v zádech se blbě dýchá

12. listopadu 2013 v 17:52
Všichni na mě serou, whatever.
V pátek byly taneční. Zase jsme s Domčou měli sólo tanec na jive. Prostě náš tanec, co k tomu dodat. Jinak jsem v pátek byla v Ústí na Logické olympiádě. Po první části jsem z toho měla celkem dobrý pocit, ale ta druhá byla čistě Sportka. Ne, tak jako 2/3 jsem věděla, ale ten zbytek jsem vážně nepobírala. Zítra budou výsledky, ale postupuje jen 5 lidí z 50, takže tomu nevěřím. I když bych asi byla dost ráda. Tak jsem 18. to jde. Potom z Ústí se chystat na ty taneční a pak s Andy sleeping u mě. Bylo to faajn.

Challenge.

10. listopadu 2013 v 21:03 Projekt))
10 věcí, které tě dokážou opravdu naštvat
- Lež. Nesnáším lži.
- Pomluvy.
- Zrada od lidí, kterým věřím.
- Předsudky.
- Když je v jídelně k obědu ryba.
- Moje lenost.
- Když mám nějaký plán a musím ho měnit.
- Když něčemu nerozumím.
- Když mě někdo ignoruje a já nevím proč.
- Když mi rodiče nadávají zbytečně.
9 věcí, které tě zaručeně potěší nebo pobaví
- Když mi někdo napíše, že mě má rád, nebo že jsem hodná.
- Když vím, že mi lidi důvěřují.
- Objetí.
- Dobré jídlo.
- Když dostanu nápad na focení.
- Když dosáhnu svého cíle nebo nějakého úspěchu.
- Jakýkoliv dobrý vtip.
- Procházka za město.
- Dětský úsměv, kterého jsem příčinou.

Jsem hloupá, ale to já jen tak:)

7. listopadu 2013 v 20:45 My life...
Ták, v neděli jsme nahrávali zbytek CDčka a pak s Domčou ven. Já už si toho z toho dne ani moc nepamatuju, jen vím, že mi bylo nějak zle. V pondělí ve škole tak nějak pohoda, pak jsme s Domčou měli poměrně ostrou výměnu názorů, ale jsem hrozně ráda, že se to pak vše nějak srovnalo. Potom němčina, která mě ten den absolutně nebavila, normálně tam chodím ráda. A potom ještě s Domčou ven a taková nejmenová akce, která skončila na Střeláku pokecem s Michalem a Doubkem o tanečních převážně. V úterý jsme psali ze zsv. Ta čubka mi dala 2, ale tak co. Po škole s Domčou. Nějak mu nebylo dobře, prostě jeho infarkty pravého srdce aneb mikronukleu, protože je moje trapka velká:D

Dancing, singing, no voice :)

2. listopadu 2013 v 21:46 My life...
Tak včera ve škole nějak nic interesantního :D Jen písemka z ájiny, která se dala :D A zemák, kde jsem zjistila, že spousta mých spolužáků neví, kde je Plzeň, Děčín nebo třeba Ostrava. Ve druháku na gymplu celkem trapas. O chemii takové to pravidelné jezení bonbonů s Andýskem. Po škole sprinty domů, udělat si do termosky čajíček, koupit si Hašlerky a celé odpoledne je cucat, aneb nastydly mi hlasivky a druhý den se sborem nahráváme. Pak pro Domču ke škole, s jeho třídou do jídelny, zjistit, že M už není s tou jeho, což asi byl trochu šok, protože jsem věřila, že se to mezi nimi spraví.