Life sucks sometimes

2. července 2015 v 18:01 |  My life...
Občas se v životě každého z nás najde chvíle, kdy se zastavíme a přemýšlíme, proč věci vůbec děláme. Aktuálně mám pocit, že cokoli dělám, tak není pro život, ale pro přežití. Hraju golf. Dobře, dřív mě to bavilo a možná i dnes, ale vskutku nemám pocit, že by mě to nějak naplňovalo. Chtěla jsem se učit na dějepisnou soutěž, protože mi velmi záleželo na tom, jak dopadne. Inu, asi se na ní budu učit spíš jen proto, abych to nezkazila zbytku družstva. Mým velkým snem poslední rok je získat stáž na ČVUT. Ale teď váhám. Přemýšlím, proč po tom vlastně tolik toužím.

Dosud jsem měla nějakou představu o životě. Chtěla jsem s někým být, založit rodinu a jen budovat kariéru, abych tuto rodinu mohla dobře finančně zajistit. Bohužel, až teď si uvědomuji, že celou tu dobu jsem tu první část považovala za samozřejmost. Jenže láska není samozřejmost. Je to dar, o který se musí pečovat s neustávající tendencí, a tato tendence vskutku musí být vidět.
Ztratila jsem přítele a najednou mám pocit, že snažit se o ten zbytek snad ani nemá cenu. Mimo to, že o sobě pochybuji jako nikdy předtím, je mi jasné, že kariéra a peníze jsou mi bez štěstí k ničemu. Nepopírám, jednoho dne se objeví někdo nový. Avšak pro introverta jako já to nebude tak snadné.
Připadám si sama. A to vážně totálně sama. Rozhodně bych to nechtěla lidem kolem mě vyčítat, není to jejich vina, ale je to tak. Nemůžete kamarádce vyčítat, že má vztah, o který pečuje lépe než vy. Totéž nemůžete zazlívat svému expříteli . A ani brigádu v jiném státě nemůžete zazlívat člověku, který by vám v takovouhle chvíli rozuměl snad nejvíc.
Nežiju, přežívám. Spím, jak jen můžu, a čekám na další den. Ten však nepřináší nic jiného, než další přežívání, boj s nemocí a prázdnotou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama