Znáte takové ty dny, kdy jste v jednu chvíli naprosto šťastní, děláte věci, které vás naplňují, ale za pár minut vám vše přijde naprosto k ničemu a nejradši byste někde umřeli? No, přesně v tomhle teď jedu, nic moc. Dopoledne bylo super, koukala jsem na seriály, psala všema deseti, zašla nakoupit, odpo odešla na sbor, sbor taky super. Ale teď jsem doma a všechno je na nic.
Víte co, já bych něco třeba i dělala, ale v tomhle vedru? Pff. Na koupálko není s kým, a tak tu prostě ležím a umírám, haha. Večer bych celkem někam zašla, jenže ono já ani nevím, jestli jako bych měla s kým. Tak budu sedět, a buď někdo napíše, nebo usnu, no. Jako bych měla jinou možnost.
Všechno je pro mě poslední dobou zároveň super a k ničemu. Já ani nevím, jak to mám popsat, prostě jsem rozpolcená jako snad nikdy. A nevím si s tím rady. Ale tak jestli to koneckonců není jedno.
