#staymalákráva

5. listopadu 2015 v 21:28 |  My life...
Čumím tu na ně. Na své staré dobré známé. A přemáhám sama sebe. Ne, prostě si ho nevezmeš. Ibalginy, jedno zlo z mých mnoha. Začne to jedním a už mě nic nezastaví. Nesmím. A tak tu jen bulím, jak idiot, ačkoli jsem si slíbila, že tentokrát na slzy nedojde. Další věc, ve které jsem se sekla. Ono nemělo dojít ani na city. Možná, kdyby mi to aspoň došlo včas. Jsem možná tak všem pro smích. Samé hihihi, ale mě do smíchu není. Nemůžu, nemám už sílu. Když se nemusím učit, tak je jednou z mých mála myšlenek. A když spím.. Každé ráno se probouzím s dusivou tíhou svých vlastních myšlenek, nesplněných přání a neexistujících situací. A stejně neudělám nic. Zahodila jsem pro tohle štěstí, které jsem měla. Štěstí, které způsobilo, že jsem sem ani nepotřebovala psát. Možná jsem díky dosaženému štěstí přestala věřit.. A tohle je můj trest. Osud mi přidělil pozdní rozhodnutí. Doufám, že jednou přijde nějaké, za které budu i šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama