My life...

#staymalákráva

5. listopadu 2015 v 21:28
Čumím tu na ně. Na své staré dobré známé. A přemáhám sama sebe. Ne, prostě si ho nevezmeš. Ibalginy, jedno zlo z mých mnoha. Začne to jedním a už mě nic nezastaví. Nesmím. A tak tu jen bulím, jak idiot, ačkoli jsem si slíbila, že tentokrát na slzy nedojde. Další věc, ve které jsem se sekla. Ono nemělo dojít ani na city. Možná, kdyby mi to aspoň došlo včas. Jsem možná tak všem pro smích. Samé hihihi, ale mě do smíchu není. Nemůžu, nemám už sílu. Když se nemusím učit, tak je jednou z mých mála myšlenek. A když spím.. Každé ráno se probouzím s dusivou tíhou svých vlastních myšlenek, nesplněných přání a neexistujících situací. A stejně neudělám nic. Zahodila jsem pro tohle štěstí, které jsem měla. Štěstí, které způsobilo, že jsem sem ani nepotřebovala psát. Možná jsem díky dosaženému štěstí přestala věřit.. A tohle je můj trest. Osud mi přidělil pozdní rozhodnutí. Doufám, že jednou přijde nějaké, za které budu i šťastná.

I will regret doing this but does it really matter?

13. srpna 2015 v 15:54
Happiness doesnt mean you have all you want. It means you are okay without these things.
Mám se fajn. Trávím čas s lidmi, kteří se o mě zajímají a je mi s nimi fajn. Jsem šťastná, ale to neznamená, že mi něco nechybí. Napadá mě tolik věcí, co bych chtěla mít a nemohu. I lidí. Je jich tolik, a všichni jsou tak daleko, ať už obrazně řečeno, nebo doopravdy.

Kinda bipolar

7. srpna 2015 v 16:38
Znáte takové ty dny, kdy jste v jednu chvíli naprosto šťastní, děláte věci, které vás naplňují, ale za pár minut vám vše přijde naprosto k ničemu a nejradši byste někde umřeli? No, přesně v tomhle teď jedu, nic moc. Dopoledne bylo super, koukala jsem na seriály, psala všema deseti, zašla nakoupit, odpo odešla na sbor, sbor taky super. Ale teď jsem doma a všechno je na nic.

Party, party, party

2. srpna 2015 v 20:42
Já jsem si tak naivně myslela, že svůj výlet do Berlína brzo dospím a vše bude v pohodě. No, největší omyl tohoto století. Ve čvtrtek jsem si dala přes 30 kiláčků na kole, sice pohoda, ale spánek to nenahradí. Jako bylo to fajn, to nepopírám. Miluju sport a taak. Jeli jsme s Domčou a bylo to fajn. Jen teda spousta lidí nechápe to, že se bavím se svým ex, ale tak to je už jejich problém, že?

Lets leave, lets live :)

31. července 2015 v 16:14
Občas člověk musí někam vypadnout, aby zahnal ty pochmurné myšlenky, blbou náladu a nechuť k životu. A přesně to jsem udělala. Sbalila batoh, vzala peníze a v pondělí večer sedla na autobus směr Berlín. No, vlastně jsem ještě předtím jela vlakem. Nemělo to chybu. Proflákáte večer v Praze na Florenci čekáním a přemýšlením nad tím, před čím asi utíkají lidé kolem vás. Přes noc se v autobuse samozřejmě vůbec nevyspíte a ve 4 ráno jste na místě.

Feel like an idiot

25. července 2015 v 18:39
Bože, připadám si jako totální idiot. Tohle se vůbec nikdy, nikdy, nikdy nemělo stát. Minulost nevrátím, že? No, tak to asi budu muset do budoucna nějak napravit. Jenže to je také jedno velké dilema, no. Teď se to taak nehodí. Poslední dobou nedělám snad nic dobře. Zvořu, co se jen dá. Jak jsem si mohla myslet, že díky tomuhle budu šťastná?

Doing bad things doesnt make me bad girl

24. července 2015 v 8:48
Znáte ten pocit, když děláte něco špatného, víte o tom, ale stejně s tím nepřestanete? Ono většinou mají lidé aspoň důvod to dělat, ale já jako asi ani ne. Ale tak co, jsem mladá. Moje karma se sice asi pohybuje v záporných hodnotách, ale něco z toho života mít musím, když už je to takhle na nic.

Master of Unhappyendings

20. července 2015 v 18:30
Nejlepší jsou v životě takové situace, kde ať se zachováte jakkoli, tak to prostě bude špatně. Poslední dobou mám fakt pocit, že jsem mistr v tom, abych se do takových situací dostávala, ale co je horší, vyhrabat se z nich neumím. Každá ta volba má něco do sebe, ale taky svoje vlastní velké minus. A tak jen čumím jak kráva a nevím, jak bych se měla zachovat.

Hope That I Dont Fall In Love With You

19. července 2015 v 19:05
Pro vaši informaci, tenhle článek píšu už od čvrtka, takže potlesk, že jsem ho konečně dopsala.
Mám se fajn, je mi skvěle. Občas v životě zjistíte, že je strašně super mít čas pro sebe. Ono, já to vlastně tušila celou dobu, ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, stejně jsem ten čas neměla. Takže jsem šťatná, ale. Vždycky to má své ale. Něco mi chybí. Taková ta jistota, že máte někoho, komu na vás záleží, víte, co myslím.

It is just too late.

14. července 2015 v 16:14
Stalo se vám někdy, že jste skoro rok něco nechápali, a pak vám to najednou prostě došlo? Pochopila jsem konečně, proč se zachoval jak se zachoval a připadám si jako totální kráva, protože si za to můžu sama svým neuvážlivým chováním. Ale tak co, dalo mi to něco, co stejně dnes mít nemohu. Výhra, co?

Be lenient, please

10. července 2015 v 22:39
Chybovat je lidské, jenže ne všechny chyby jsou v toleranci. Jsou prostě věci, které udělat nesmíte, ať se děje, co se děje. Připadám si jak totální píča. Věděla jsem, že to dělat nemám, ale stejně jsem na chvíli přestala přemýšlet, ztratila jsem nad sebou kontrolu. Love is blind, jak řekl Shakespeare. Nejhorší je, když kvůli MOJÍ chybě trpí někdo JINÝ. Neříkám, že mě to nechává chladnou, to ne, ale nejvíc mě trápí ty důsledky. Áňo, ty jsi taková kráva.

Nikdy se nevzdávej 90 % pro 10 %

9. července 2015 v 21:27
Tak jsem zase tu otravovat. Nějak mě to poslední dobou vážně uklidňuje. Co říct k nadpisu, no, dnes jsem četla jeden super inspirativní článek o vztazích, který podle mě vystihoval víc než dost. Je fajn, když vidíte, že někdo dokázal zformulovat vaše myšlenkové pochody.

Fighting with it

8. července 2015 v 15:11
Abych se vrátila k tématu, o kterém jsem chtěla hovořit minule. Jsem anorektička. Leč mi to trvalo vskutku dlouho, nakonec jsem to sama sobě dokázala přiznat. Není podstatné, zda jste nebo nejste nemocní. Není podstatné, zda máte sílu bojovat. Podstatné je si uvědomit, jak na tom jste. A přitom to vše začalo tak nevinně..

Remember, anorexia is a bitch

5. července 2015 v 15:53
O čem bude dnešní článek pojednávat těžko říct. Titulek vystihuje téma, na které jsem chtěla původně psát, a to boj s anorexií. Ale nějak se staly věci, po kterých mě přešla chuť vůbec bojovat, natož o tom něco psát, takže spíš někdy příště. Už jsem tu myslím minule psala o rozchodu. Celkem smutná záležitost. Nic ale nebolí tolik, jako když se člověk, kterého jste milovali změní v někoho, koho musíte nenávidět.

Life sucks sometimes

2. července 2015 v 18:01
Občas se v životě každého z nás najde chvíle, kdy se zastavíme a přemýšlíme, proč věci vůbec děláme. Aktuálně mám pocit, že cokoli dělám, tak není pro život, ale pro přežití. Hraju golf. Dobře, dřív mě to bavilo a možná i dnes, ale vskutku nemám pocit, že by mě to nějak naplňovalo. Chtěla jsem se učit na dějepisnou soutěž, protože mi velmi záleželo na tom, jak dopadne. Inu, asi se na ní budu učit spíš jen proto, abych to nezkazila zbytku družstva. Mým velkým snem poslední rok je získat stáž na ČVUT. Ale teď váhám. Přemýšlím, proč po tom vlastně tolik toužím.

Pá pá maturáčky <3

17. března 2014 v 18:54
14 dní a jsem tu zas.
Škola. Učitelka na matiku a fyziku onemocněla, takže spíše taková pohodička. Sem tam něco jsme psali, ale tak prostě kašlu na to, whatever. Jako pořád tam ty jedničky záhadně jsou, sem tam něco horšího, ale tak jde to. Prostě jako když už tam vůbec jdu, tak je to fakt borecký. Třeba teď v pátek jsem nebyla ani na první ani na poslední hodině. Stejně, koho to zajímá.

Candátka :D

1. března 2014 v 10:44
Důvod, proč píšu nový článek není akademický, prostě mě rozčiluje, že ten poslední je tak pesimistický. A po prázkách mám možná i výjimečně co napsat.
Škola. Teď týden nebyla. Juhuuu. Jinak, ono když už je, tak na to stejně seru. Nechápu, jak holka s mým přístupem může mít jedničky. No, asi jsem prostě borec. Příští týden to bude mor. Samá písemka -_- Fakt se mi tam nechce. Ale aspoň na ty písemky musím.

Falling in the deep dark..

26. února 2014 v 0:01
Nevím, pro koho ten článek vlastně píšu. Jestli pro sebe. Pro kamarádku, kterou už to stejně nemůže bavit pořád dokolečka to poslouchat. Pro čtenáře, kteří neexistujou. Nebo svého zatím-přítele. Brečím. Brečím a nemůžu spát. Už zase. Fakt výhra. Za chvíli půjdu a sním vše, co tu najdu. Jako v pátek. A bude mi zle. A bude se mi chtít zvracet. A až to jednou udělám, začně nezastavitelný kolotoč, ha. Pokaždý je to o nějaké totální kokotině.

S ortézou se blbě píšou články :D

11. února 2014 v 20:58
Vážně, ten popisek je pravda. Fakt to jde blbě. Hlavně, když je ta ortéza na ruce, kupodivu.

Tak co vám tak povím.. Žiju olympiádou. V neděli jsem koukala celý den, včera do půl jedenácté, pak k doktorce s rukou, pak i po škole a dneska po škole též a ve škole jsem sledovala textové online přenosy a zpravodajství. Jsem fakt magor, co se k tomu dá říct jiného. A zítra hokejíček <3 Love it, love it, love it!

To chceš, mít školu až od jedenácti :D

9. února 2014 v 20:03
Tadá, jsem zas tady. Tak začněme čtvrtkem. Prostě škola, písemka z chemie, hudebka do 4, blá blá blá. Pak jsem měla doučovat. Fakt super, když tam přijdete, nikdo není doma, ženská vám nebere telefon a ani se vám pak neozve. Takže peníze, se kterými jsem počítala jsem neměla, ono jsem pořád ještě ani nedostala výplatu za plavečák, heh. Místo doučka jsem teda šla ven s Domčou a s Andy, kupovat pití na maturák, ehm, kolu. Pak bazén. Večer hardworking na referátu ze zemáku. Ten učitel je na naše referáty úchylnej.

Nejopuštěnější blog na světě :D

5. února 2014 v 19:29
Co dodat k dnešnímu opravdu poutavému nadpisu.. No, asi, že jen čekám, kdy mi to začne ukazovat návštěvnost v záporných číslech :D But who cares?

Pondělí nijak skvělé. Byla jsem marodná, tak jsem all day ležela doma. Měla jsem mít schůzku kvůli doučování, ale ráno mi ta ženská napsala, že to doučko nechce. Super. Tak jsem byla jen doma. A pak přišel Domča, no. Bylo to fajn. Jen jsem koukala na filmy a učila se bižuli. A válela se. Jo, a dost smrkala.

Dancing queen :D

2. února 2014 v 19:20
Áňo, neříkalas, že budeš ty články psát pravidelně? Jo, říkala, a nemá smysl se na cokoliv vymlouvat, protože se ti prostě jen psát nechtělo, čubko líná.

Tak jsem tu. To jste nadšení, co? Heh. V pondělí jsem byla zkoušená z té fyziky. Za jedna. Jsem hvězda, co k tomu dodat. Pak jsem pravděpodobně byla u s Domčou u nás a pak na němčině, ale nejsem si úplně jistá. V úterý jsem si ze školy udělala dost holubník. Odpadla mi nultá. Tak jsem tam šla na dvě hodiny. Pak jsem usoudila, že suplovaná čj nemá smysl a šly jsme s Andy za Domčou. Pak do školy na biologii, na oběd a za Domčou, na další biologii. Další hodina nám odpadla, ale na konverzaci jsem nějak už nešla, no. Pak jsme měli vést Domči bráchu na trénink, jako vždy, jen bez Domči. Ale on předvedl nějakou scénu, a tím je konec tréninků. Tak jsme šli s Andy ke mně. Pak pronásledovat "trenéra" a pak jsem šla na bazén.

Bit busy, but its fine.

26. ledna 2014 v 11:58
Takové to, když potřebujete prášky na posilnění nosní stěny. A mamka vám dá železo. A když se jí zeptáte, jestli to pomůže.. Ne, ale našla jsem to tu a musí se to spotřebovat :D

Ano, fakt pohodička. Joo, jinak to potřebuju kvůli tomu, že sice už konečně asi dýchám normálně, po tom, co přešly všechny ty inverze, ale aktuálně mi pořád teče krev z nosu. Takové to, když prostě stojíte 15 minut nad umyvadlem, protože krvácíte z obou nosních dírek, ale za boha to nejde zastavit, how awesome.

Love skiing <3

22. ledna 2014 v 19:42
Áňo, měla bys to přestat jíst. Sice lyžuješ, ale tyhle porce nemáš šanci vysportovat. Je ti z toho pak akorát blbě. Jo, je to dobrý, ale takhle přijedeš domů o 5 kilo těžší minimálně.

Joo, tak tohle si říkám už od neděle, ale nějak to nefunguje. Až se v sobotu vrátím, budu muset nahodit nějaký normální režim. Všechno mě sere. S Domčou se pořád hádáme a pak jsou tu jisté nejmenované věci. Včera i dneska prostě od půl deváté do půl páté lyžování. Teda včera snowboard a všechny ty úžasné černé sjezdovky :3 A dneska lyže. Prý jezdím jak magor. No, ono když jezdím rychleji než všichni, včetně dospělých, tak už mi nikdo nevěří, že to mám pod kontrolou.

Skiing.

20. ledna 2014 v 18:02
Áňo, měla bys napsat článek.. Áňo, měla bys to udělat.. No, tak Áňo, už jsi tři dny nenapsala.. Sakra kámo, už jsi nenapsala týden.. No, a tak vám po 14 dnech píšu :D A třeba to i dopíšu:)

No, ale tak znáte to, prostě pololetí. Joo, je to tak, že prostě jsem sice nedělala téměř nic, ale na učení jsem se vymlouvala pořád, ale tak upřímně, kdo to nedělá. Řekla bych vám, co jsem dělala, ale já to prostě už nevím. Sranda co? Ale tak něco bych dohromady dala. Psali jsme hromadu písemek. A já na to až do poslední chvíle kašlala, heh, jak jinak. A samozřejmě jsem písemku z fyziky, co mi mohla zachránit jedničku napsala za 3. Áňo, ty to vedeš. Jinak jsem vše zvládla asi obstojně a ze zbytku budu mít (snad) už jen jedničky. Ale berme to pozitivně, Miky se bude muset učit, muhehe. Jo, jsem fakt mrcha. A zjistila jsem, že nesnáší, když ho nazývám Mikym, protože prý je Miki. Že to vypadá divně? Mám fakt krutopřísné problémy. Úterý jsem strávila tradičně s Andýskem a Domískem. Už máme lístky na dva ze tří maturáků. Prostě jsem to zařídila.
 
 

Reklama